Udržitelné financování: globální enviromentální výzva stručně a přehledně

7. 2. 2024

Dané téma je pro bankovní sektor v dnešní době zásadním tématem. Především z důvodu nutnosti řešit globální environmentální výzvy, kterými jsou změna klimatu, ubývání biologické rozmanitosti nebo sociální nerovnosti. Zvyšování povědomí a transparentnosti o potřebě tato dlouhodobá rizika a jejich dopad na životní prostředí snižovat účinným řízením zainteresovaných stran finančního segmentu spojenou s jejich hodnocením, je nepostradatelnou nutností. Proto vám, odborníkům z bankovního prostředí, na následujících řádcích pomůžeme lépe pochopit udržitelné financování a jeho význam pro další činnost.

Bankovní sektor hraje významnou roli při řešení otázek udržitelnosti. Je totiž klíčovým zdrojem financování firem i vlád. Pochopení kontextu regulací a jejich začlenění do provozu bankám může pomoci snížit rizika spojená s nedodržováním ESG výzev, a navíc vytvořit nové obchodní příležitosti ve vznikající zelené ekonomice.

Strategie udržitelného financování Evropské unie

V červenci 2020 byla přijata strategie Evropské unie pro udržitelné financování. Jedná se o komplexní plán mobilizace soukromého kapitálu do udržitelných investic a zajištění příspěvku finančního sektoru k cílům EU ve sféře životního prostředí a klimatu.

Jejím cílem je začlenění udržitelnosti do všech okruhů finančního systému stanovením jasné definice a požadavků na transparentnost udržitelných investic. Tím dojde ke zlepšení podávání zpráv o udržitelnosti ze strany společností a k vytvoření společného klasifikačního systému aktivit v rámci celé EU. Strategie dále počítá s podporou vzdělávání v udržitelných financích a k posílení dohledu pro zajištění dodržování environmentálních a sociálních standardů finančními institucemi.

Když celou tuto část shrneme, tak se obnovená strategie Evropské unie pro udržitelné finance snaží zkoordinovat finanční systém v ESG oblasti s širšími cíli EU a pro účinnější využívání zdrojů dále podpořit přechod k udržitelnějšímu, nízkouhlíkovému hospodářství.

Klasifikační systém EU

Taxonomie Evropské unie byla vytvořena s cílem definovat ekonomicky udržitelné činnosti z hlediska životního prostředí. Zahrnuje širokou škálu odvětví, od energetiky přes dopravu a zemědělství po zpracovatelský průmysl. Její kritéria jsou podložena vědeckými důkazy a zaměřují se na aspekty, které významně přispívají ke zmírnění dopadů změn klimatu na životní prostředí.

Předpokládá se, že tento klasifikační systém bude hrát zásadní roli při přechodu na udržitelnou ekonomiku tím, že investice nasměruje k environmentálně udržitelným činnostem a podpoří transparentnost finančního trhu.

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích

Carbon Border Adjustment Mechanism, zkráceně CBAM, je nástroj, kterým Evropská unie řeší přesun emisí uhlíku tím, že jeho cenu u domácích výrobků sladí s dovozem a zajistí, aby politiky EU v oblasti klimatu nenarušovaly přesuny výroby do zemí s méně ambiciózními environmentálními normami, nebo nahrazením výrobků Evropské unie dovozem s vyšší uhlíkovou náročností. Mechanismus uhlíkového vyrovnávání na hranicích tak podporuje celosvětový průmysl v zavádění ekologičtějších a udržitelnějších technologií.

Od října 2023 do roku 2026 se mechanismus bude vztahovat pouze na dovoz cementu, železa, oceli, hliníku, hnojiv, elektřiny nebo vodíku. Dovozci tohoto zboží do Evropské unie budou muset vykazovat objem svých dovozů a emise skleníkových plynů, které se pojí s jejich výrobou, a to bez jakýchkoliv finančních úprav. Startem roku 2026 pak budou muset dovozci zakoupit a odevzdat odpovídající počet CBAM certifikátů pro emise skleníkových plynů obsažených v importovaném zboží, na které se mechanismus uhlíkového vyrovnávání na hrancích vztahuje. Komise následně posoudí možnost rozšíření CBAM na další zboží vyráběné v rámci EU ETS (Emissions Trading System), tedy evropském systému pro obchodování s emisemi.

Nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb

Sustainable Finance Disclosure Regulation (SFDR) je nařízením, které se týká souboru pokynů a směrnic zavedených za účelem zvýšení transparentnosti a odpovědnosti v oblasti finančního výkaznictví v otázkách udržitelnosti. Firmám nařizuje zveřejňovat údaje o ESG, do kterých spadají klimatická rizika, množství emisí uhlíku i společenské dopady. Společnosti dále vybízí, aby v této sféře reportovaly svou výkonnost s cílem podpořit udržitelné investice a firmy motivovat k přijetí udržitelných metod. S tím souvisí také usnadnění informovaného investičního rozhodování, řízení rizik a podpora společností, které fungují v souladu s cíli a hodnotami ESG.

CSRD – Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti

Corporate Sustainability Reporting Directive, jak už titulek napovídá, je regulačním rámcem, který v roce 2021 nahradil předchozí evropskou směrnici o nefinančním výkaznictví (NFRD, Non-Financial Reporting Directive). Evropští zákonodárci jím rozšířili rozsah vykazovacích povinností z 11 000 na 50 000 společností v Evropě. Mezi tyto firmy nyní patří společnosti s minimálně 250 zaměstnanci, které mají povinnost zveřejňovat nefinanční informace nebo kótované malé a střední podniky (MSP, anglicky Small and medium-sized enterprises – SME) s výjimkou mikropodniků, a to od fiskálního roku 2023.

Zavedení CSRD proběhne v několika fázích

  1. Do roku 2025 se tyto pokyny budou vztahovat na společnosti, co už NFRD podléhají.
  2. Rok 2026 pak bude znamenat, že povinnost se rozšíří na firmy, které NFRD nepodléhaly.
  3. V roce 2027 se povinné vykazování bude týkat už i kótovaných malých a středních podniků, malých úvěrových institucí a kaptivních pojišťoven.
  4. Do roku 2029 se oznamovací povinnost rozšíří na podniky z třetích zemí.

Zpráva o udržitelnosti dané firmy musí podle směrnice obsahovat jak vyobrazení obchodního modelu a strategie společnosti, tak její politiku udržitelnosti, identifikaci a zmírnění jejích negativních dopadů na životní prostředí, způsob řízení rizik souvisejících s udržitelností a základní klíčové ukazatele výkonnosti (KPI).

Směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti

Cílem Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD) přijaté v únoru 2022 podporuje udržitelné a odpovědné chování podniků tím, že do jejich činnosti a řízení zahrnuje otázky lidských práv a životního prostředí.

Stručně řečeno, tato směrnice od firem vyžaduje, aby identifikovaly, řešily, předcházely, zmírňovaly a zohledňovaly veškeré negativní dopady na lidská práva a životní prostředí, která jejich fungování může zapříčinit včetně dceřiných společností a hodnotových řetězců. Spadají sem také problémy jako dětská práce, vykořisťování pracovníků nebo znečištění a úbytek biologické rozmanitosti. Směrnice se vztahuje na:

  • Společnosti Evropské unie s ručením omezeným, s významnou velikostí a ekonomickou silou. Tyto firmy jsou definované jako podniky s 500 a více zaměstnanci a čistým obratem vyšším než 150 milionů eur na celém světě (skupina 1). Pro dané podniky dále platí povinný plán zajišťující synergii jejich obchodní strategie s omezením globálního oteplování na 1,5 °C, a to v souladu s Pařížskou dohodou.
  • Ostatní firmy s ručením omezeným působící v odvětvích s vysokým dopadem na životní prostředí, které nesplňují prahové hodnoty skupiny 1, ale mají více než 250 zaměstnanců a celosvětový čistý obrat alespoň 40 milionů eur (skupina 2).
  • Patří sem ale také mimoevropské společnosti působící na území Evropské unie, pokud prahové hodnoty jejich obratu odpovídají hodnotám dvou předchozích skupin.

Plán integrace udržitelnosti do provozu

Ředitelé výše zmíněných podniků mají povinnost dohlížet na realizaci hloubkové kontroly udržitelnosti a pomocí konkrétních kroků ji začlenit do firemní strategie:

  1. Vypracování strategie udržitelnosti – Banky navrhnou komplexní strategii udržitelnosti, ve které uvedou své závazky a cíle v oblasti ESG i způsob, jakým jich hodlají dosáhnout.
  2. Začlenění faktorů ESG do řízení rizik – ESG rizika by banky měly posuzovat a řídit v rámci úvěrových a investičních aktivit s využitím ESG metrik a nástrojů, například zásad OSN pro odpovědné investice.
  3. Vývoj udržitelných finančních produktů a služeb – Banky mohou vytvářet nové a upravovat stávající udržitelné finanční produkty a služby. Takovými jsou zelené dluhopisy, financování obnovitelných zdrojů energie nebo udržitelné investiční fondy v souladu s 3. pilířem cílů udržitelného rozvoje OSN.
  4. Zapojení zúčastněných stran – Do spolupráce by banky měly zahrnout zúčastněné strany včetně zákazníků, investorů a regulačních orgánů. A to tak, aby partneři porozuměli prioritám a obavám bank v oblasti udržitelnosti a iniciativy v této sféře dále podpořili.
  5. Vykazování výkonnosti v segmentu udržitelnosti – Svou výkonnost v by banky v otázkách udržitelnosti měly reportovat pomocí uznávaných rámců pro vykazování ESG, jako jsou Global Reporting Initiative (GRI) nebo Sustainability Accounting Standards Board (SASB).

Integrace udržitelnosti do bankovních operací je zásadním faktorem pro přechod k udržitelnější ekonomice. Zavedením postupů udržitelného financování mohou banky řídit rizika ESG, generovat nové obchodní příležitosti a podílet se na plnění cílů udržitelného rozvoje OSN.