Environmentální spolupráce pozitivně transformuje konflikty, čímž přispívá k prevenci jejich eskalace. Například výzkum Aarona Wolfa ukázal, že státy sdílející vodní zdroje mají větší tendenci k vzájemné spolupráci. Společná správa přírodních zdrojů v takovém případě funguje jako posilovací element důvěry a dialogu mezi státy i komunitami.
Prevenci mezinárodních konfliktů ve vztahu k udržitelnosti na mezinárodní úrovni řeší také instituce jako UNEP nebo OBSE, které podporují utužování míru skrze ochranu životního prostředí a správu přírodních zdrojů. Environmentální spolupráce smí nastoluje také tím, že:
- internalizuje mezinárodní normy a vytváří společnou regionální identitu,
- přispívá k rutinní komunikaci a vzájemné závislosti států,
- neschvaluje použití síly jako nástroje řešení sporů.
Environmentální spolupráce v konfliktních oblastech
Iniciativa ENVSEC (Environment and Security Initiative) vznikla jako společná platforma OSN, NATO a dalších organizací. Jejím cílem je prevence konfliktů prostřednictvím společného environmentálního managementu. Když se podíváme na povodí řeky Jordán nebo Nilské delty, tak také zde spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí pomohla snížit napětí mezi státy a vytvořit rámce pro další diplomatickou komunikaci. Programy UNEP pro ekologizaci mírových operací na podporu dlouhodobé stability ohrožených regionů zase řeší environmentální otázky ve zranitelných oblastech konfliktů, demobilizaci armád a rekultivaci území postižených válkou.
Redukce konfliktů v sociální oblasti
Společenské otázky udržitelnosti zahrnují podporu lidských práv, sociální spravedlnosti a inkluze na regionální i mezinárodní úrovni. Tyto faktory ze své podstaty snižují rizika etnických, náboženských a jiných společenských konfliktů. Eskalaci sporů v této oblasti mohou podporou menšin, bojem proti diskriminaci a vytvářením vzájemné důvěry zabránit odpovědně řízené firmy a státy.
Jak na prevenci konfliktů v oblasti řízení
Slabá a korupční správa vede v mnoha případech k oslabení státní moci a národním i mezinárodním konfliktům. Implementace dobré praxe v oblasti řízení včetně etických standardů a kontroly nezávislými institucemi tato rizika významně snižuje.
Možné kontroverze
Silná orientace na výkonnost v ESG může v kontextu obranných potřeb států narazit na kritiku. Především kvůli vyvažování ekologických priorit a nutnosti udržet vysokou úroveň bezpečnosti. Implementace environmentálních a sociálních opatření v konfliktních oblastech pak čelí výzvám suverenity, nedostatečného financování a politických zájmů. Hrozbou je také greenwashing posilující nedůvěru odborníků i veřejnosti a tím snižující efektivitu prevence konfliktů.
Role ESG v prevenci mezinárodních konfliktů vytváří mosty mezi konfliktními stranami skrze sdílené zájmy o udržení přírodních zdrojů, stabilní společnosti a institucionálních rámců. Kombinace těchto tří oblastí k uchování míru nicméně přispěje pouze tehdy, pokud se je podaří implementovat v souladu s geopolitickou situací a dojde k překonání všech praktických překážek.