Stárnutí české populace není jen společenským, ale také ekonomickým problémem, který ovlivní následující dekády. Odborné projekce a analýzy potvrzují, že do roku 2050 budeme nejspíše čelit dramatickému nárůstu počtu seniorů a změně ve věkové struktuře obyvatel. Kromě trhu práce v souvislosti s tímto fenoménem budeme muset změnit také sociální systém.
Podle nejnovějších dat o stárnutí naší populace od Českého statistického úřadu (ČSÚ) k začátku roku 2023 dosahoval počet obyvatel ČR přibližně 10,83 milionu. Do poloviny století se mírně sníží na zhruba 10,69 milionu obyvatel. Zároveň dojde k nárůstu počtu osob ve věku 65 let a více. Začátkem roku 2023 jich bylo 2,2 milionu, do poloviny století by měl jejich počet dosáhnout asi 3,25 milionu. Tímto bude tato část české populace tvořit asi 30 % (dnes je její podíl 20 %).
Lidí ve věku 85 let a více budeme mít dvojnásobek
Počet starších seniorů (85 let a více) dramaticky poroste. Do roku 2050 se jejich počet možná až zdvojnásobí a přesáhne 500 000. Tato situace zatíží především oblast intenzivní zdravotní a sociální péče, protože tito lidé jsou na ní obvykle nejvíce závislí. Průměrný věk české populace vzroste na 49 let. Pokud se to skutečně stane, Česká republika bude jednou z nejstarších zemí světa. Podíl obyvatel v produktivním věku (15 až 64 let) zákonitě klesne z přibližně 63% na 57%. Změna s velkou pravděpodobností zapříčiní nízký počet osob zajišťujících dostatečnou ekonomickou podporu pro rostoucí počet seniorů.
Jak bude v roce 2050 vypadat trh práce
Čím méně lidí produktivního věku v Česku bude, tím vyšší bude nedostatek pracovní síly, který negativně ovlivní zejména firmy. Stárnutí populace způsobí pomalejší ekonomický růst hlavně v odvětvích závislých na lidské práci, od zdravotnictví a sociálních služeb přes stavebnictví po výrobu. S vyrovnáním potenciální nerovnováhy pomohou následující kroky:
- posilování pracovní aktivity seniorů,
- zavedení flexibilních pracovních podmínek (zkrácený úvazek, práce z domova, postupné odcházení do důchodu),
- poskytování rekvalifikačních a kvalifikačních programů,
- zapojování mladých obyvatel a migrantů,
- využívání automatizace a digitalizace zvyšující produktivitu,
- zohledňování konkurenceschopnosti v rámci mezd.
Dopady na sociální a ekonomický systém
Kvůli rostoucímu počtu seniorů se zvýší výdaje na důchody a zdravotnické služby. Doba dožití se prodlouží a tím pádem vystoupá počet osob například s neurodegenerativními nebo chronickými onemocněními. Výzvy pro sociální a zdravotní systém zasáhnou především tyto oblasti:
- Penzijní systém (zvýšené odvody, úpravu důchodového věku, přerozdělovací principy)
- Zdravotnictví a sociální zařízení (nedostatek personálu může ohrozit kvalitu péče)
- Domácí a komunitní péče (bez rozvoje technologických inovací, jako jsou telemedicína, systémy monitorování zdravotního stavu nebo robotická asistence bude tento typ péče nedosažitelný)
- Životní styl (pokud nedojde ke zkvalitnění životního stylu české populace, nebude možné udržet dostatečně dlouhý aktivní život seniorů, zajistit prevenci nemocí a oddálit závislost obyvatel na zdravotní a sociální péči)
Stárnoucí populace přinese širší socioekonomické změny. Lidé budou více poptávat služby a produkty určené pro starší generaci a infrastruktura i veřejné služby se budou muset přizpůsobit jejich potřebám. Tyto změny vyvolají výraznější sociální reformy a změní strukturu rodin a komunit.
Přístup ke stárnutí populace by měl být strategický
Lídři České republiky se už nyní připravují na různé scénáře a sestavují strategické dokumenty a programy zaměřené na přizpůsobení se stárnutí společnosti. Řeší především reformu penzijního systému, posílení aktivního seniorského života a prodlužování pracovní schopnosti seniorů, rozvoj moderních modelů sociální a zdravotní péče včetně větší podpory domácí péče a využití digitalizace. Dále se zabývají zvýšením efektivity zdravotnického a sociálního systému, podporou migrace a integrace pracovní síly, vzděláváním a osvětou.
Naplněním demografické projekce bude v roce 2050 téměř třetina české populace seniorského věku, nároky na udržitelnost penzijního a sociálního zabezpečení, zaměstnanosti a zdravotní péče výrazně vzrostou. Důležitou roli v řešení těchto otázek sehraje efektivní plánování a implementace nutných i nadstavbových opatření.